Dítě jako obtíž

Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme Ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.

Ve vyprávění jednotlivých evangelistů se opakovaně setkáváme s tím, že Ježíš je pro židy nepřijatelný, protože ohrožuje jejich životy. Předkládá určité nároky, které si vyžadují lidský život. Ježíš je pro mnohé nepřijatelný, protože si nárokuje změnu jejich života – dosti podstatnou změnu. To byl důvod, proč židé odsuzují Ježíše a proč ho přivádějí k Pilátovi – ohrožuje jejich životy tak, jak je prožívají a jak je prožívat chtějí. Můžeme říci, že mnohdy zaujímá v rodinách místo Ježíše samotné dítě. I ono si nárokuje změnu lidského života, života svých rodičů. Rodiče, kterým se narodí dítě, musí najednou značnou část svého času (který měli před tím pro sebe) věnovat dítěti. A můžeme se setkávat s tím, že rodiče tento nárok dítěte odmítají.

Nejzřetelněji se to samozřejmě projevuje v potratu. V něm rodič rozhoduje o tom, že dítě by příliš zasáhlo jeho život, že by mu vzalo kariéru, určitý ekonomický standart, že by si vyžadovalo jeho čas, jeho život. Proto se rozhodne raději dítě odsoudit ke smrti a přichází k lékaři, který v tu chvíli zastává úlohu Piláta – člověk, který je „nucený“ vydat nevinného na smrt. Bylo by ale chybou zůstat jen u potratů. Ty jsou jen vrcholem mnohem většího ledovce. Potraty a přístup k nim nespadly z nebe, ale jsou důsledkem smýšlení, které je vlastní i nám křesťanům. Kolikrát je nám vlastní ono smýšlení, že nás dítě obírá o klid, o náš čas, o náš život, o to, co chceme dělat my, a proto ho určitým způsobem odsuzujeme. Nezabíjíme ho, ale přesto ho „vykazujeme“ ze svého života.

Kolik rodičů posílá děti co nejdříve do školky, aby mohli jít znovu pracovat, dělat kariéru – dítě jim v tom překáží. Kolik rodičů posílá děti do nespočetného množství kroužků proto, aby se dětem nemuseli věnovat oni… Dítě se nejednou stává tím, co rodičům překáží, tím, co je třeba „odstranit“ ze svého života. Jedni to činí radikálním způsobem – zabitím dítěte, totiž potratem, jiní to činí „humánnějším“ způsobem, kdy dítě nějakým způsobem zaúkolují, kdy vytvoří takové schéma a takový stav, kdy se dítěti nemusí příliš věnovat. Zkusme se v tuto chvíli zamyslet nad svým postojem v rodičovství. Zkusme si přiznávat pravdu o tom, jak vnímáme své dítě. Přemýšlejme o tom, jak častokrát stojí před námi v pozici Ježíše, který je odsuzovaný, protože se prostě nehodí do způsobu života, jaký se žije a žít chce.

Pane, prosíme, nauč nás neodsuzovat tě ve svých dětech, „nevykazovat“ tě ze svého života. Dej, ať dokážeme přijímat tvůj nárok a i nárok našich dětí, nárok, který si žádá náš život.

Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.