1. ZASTAVENÍ
Ježíš je odsouzen
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Je rozhodnuto. Lidé, kterým tak málo ležel na srdci zákon Boží lásky, ti přisoudili místo na kříži. Až příliš hlasitě jsi volal své „Běda vám,“ až příliš jsi otřásl jejich autoritou. Těm, co se jen ohánějí prázdnými slovy o pravdě, byl a stále zůstává tvůj život trnem v oku. Příliš pravdivě, příliš hmatatelně jsi ukázal, co znamená podřídit se v lásce vůli Otce, co znamená milovat bližního jako sebe sama. I jim, jsi přinesl svou radostnou zvěst. Ale oni ze strachu o své postavení tě uznali vinným.
Náš dobrý Pane, tvoje slova: „jestliže pronásledovali mne, budou i vás pronásledovat“, zůstávají i po dvou tisíciletích tvrdou realitou našeho života. Stovky lidí jsou pronásledovány, diskriminovány pro své přesvědčení, stavěny před soudy, které ze slova pravdy a spravedlnosti učinily jen prázdnou formuli své každodenní praxe. Stovky lidí jejichž jedinou vinou je, že vydali svědectví Lásce, že postavili svůj život do služeb dobra, všeho pozitivního a krásného, jež jsi vložil do nejvnitřnější podstaty člověka. Možná i my se jednou octneme před falešným soudem a z úst lidí, které jsi nám přikázal milovat, uslyšíme lživé „vinen“. Ty jsi před soudem mlčel a nám říkáš: „…nestarejte se, čím a jak byste se hájili. Duch Svatý vás naučí…“ Duch lásky ochotně přijatý v každé životní situaci, v každém okamžiku prostého všedního dne. A život naplněný touto láskou bude našim obhájcem, před nímž neobstojí žádný lidský soud.
Pane, dej nám vytrvalost v protivenstvích.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
2. ZASTAVENÍ
Ježíš přijímá kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
V té chvíli, Ježíši, kdy ti vojáci vkládali na ramena kříž, pocítil jsi větší tíhu, než byla váha samotného dřeva. Váha kříže byla znásobena našimi vinami. Vinou Piláta, který pošlapal své svědomí, vinou Jidáše, který zradil tvou lásku, vinou tisíců nespravedlivých, lhostejných a dalších provinilců. Vinu každého jednoho z nás. Kolik lásky asi musí hořet v srdci, které se stane ochotným vzít na sebe vinu miliónů.
Pane, je snadné mluvit o věrnosti, vyznávat velkou víru, slibovat oddanost, či snad dokonce celý svůj život. Ale teprve, když na ramena dolehne kříž, když člověk pocítí tíhu bolesti, opuštěnosti a vlastní slabosti, tehdy utrpení neúprosně odhalí ochotu zapřít sám sebe, jít za tebou i tehdy, kdyby snad z lidského hlediska bylo lepší nepálit si prsty, stáhnout se zpět a uzavřít se do klidu a pohodlí. Mít tuto sílu a ochotu zapřít sám sebe, překřičet zdi vlastního já, znamená především mít velkou lásku pramenící z pevného spojení s tebou.
Pane, dej nám spočinout ve chvíli zkoušek na tvém srdci.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
3. ZASTAVENÍ
Ježíš padá poprvé pod křížem
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Bylo toho asi příliš mnoho. Výslechy, bití, týrání. Zeslabený lidský organismus, jehož přirozenost jsi přijal, se zdráhá překročit hranice svých možností. Zakolísání. Pád. Někoho možná v té chvíli přepadl soucit, jiní se jen pohrdavě usmáli: „Podívejte se, prohlašoval se Božím Synem, chtěl bořit chrám a v třech dnech ho postavit a nyní zde leží zcela bezmocně.“ Jenže tvé srdce, Ježíši, nebylo zlomené. Hořela v něm v té chvíli stejná láska jako tenkrát, když jsi uzdravil prvního nemocného, prvního hříšníka. Když jsi obnovil život tam, kde již vše odumřelo a podlehlo smrti, když jsi hlásal radost zarmouceným a pokoj nepokojným srdcím. Silou této lásky, větší než lidská slabost, jsi dokázal vstát a jít dál.
Pane, také se občas ocitáme v situaci, kdy se cítíme zlomeni, opuštěni, kdy zvlášť silně pocítíme vlastní nedostatečnost. Nebo máme pocit, že veškerá naše námaha byla zbytečná, že pravda, za kterou jsme bojovali, zůstane i nadále umlčena, že svět zla a nenávisti řídící se pravidlem oko za oko a zub za zub, nezměníme, že se ztratíme v soukolí konzumní společnosti. To vše někdy tvrdě přitiskne k zemi. Ale vtéto chvíli nejsme zlomeni, ještě něco zůstalo. Víra v tebe, naděje ve tvé vítězství aláska, která nám pomůže znovu vstát.
Pane, dej nám naději ve tvé vítězství.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
4. ZASTAVENÍ
Ježíš se setkává s Marií
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Krátké přerušení utrpení, které se zdá být nekonečné. Mlčenlivá rozmluva srdcí, která si byla tak blízká. Ne, to nebylo loučení. Oba jste v této chvíli věděli víc než hlučící dav kolem. O Otci v nebesích, o jeho lásce k lidem, kterým poslal svého Syna, aby spasil svět. Maria. Již dávno řekla Bohu své „ano“, již dávno odevzdala svůj život do jeho vůle. A i to poslední, co jí zůstalo, svou bolest, ti v tom okamžiku odevzdala. Své utrpení promění láskou.
Pane, dovedeme s dojetím rozjímat nad čistým vztahem mezi tebou a tvou matkou. Obdivujeme krásné vztahy ve Svaté rodině. Ale jak to vypadá kolem nás! Máme kolem sebe takové rodiny, které jsou hlubokým zdrojem života? Je mnoho skutečností, které nás přesvědčují o opaku. Dětské domovy, moderní vyhnanství pro děti, umělé potraty, rozvedená manželství, domovy důchodců. To vše jsou trpké následky lidského sobectví. Ježíši, sešli všem těm, které jsi povolal do manželství, kterým jsi určil, aby byli dárci a nositeli života, tvého Ducha lásky. Lásky, která se nedívá na své vlastní potřeby, ale na potřeby druhých, která se dovede obětovat, aby život kolem mohl růst.
Pane, oživ naše rodiny duchem své lásky.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
5. ZASTAVENÍ
Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Ve chvíli, kdy se i otrlým vojákům zdálo, že kříž je pro tebe příliš velkou zátěží, protlačil se asi Šimon davem vpřed, aby lépe viděl, co se vlastně děje. Ne, nechtěl nést, ale možná, že ho nakonec nedonutil hrubý nátlak vojáků, ale pohled na tvé utrpení. Pohled na neznámého člověka, sraženého až na dno lidské existence. Tím nevědomky začal naplňovat tvůj zákon lásky, který jsi světu přinesl. Zákon lásky k těm, kteří jsou na tom nejhůř, kteří nemají čím odplatit. Ježíši.
Lásko, kolik je v našem okolí těch potřebných, prosících, těch, kterým se život stal také křížovou cestou, protože z něho odstranili jeho nejzákladnější článek, tebe, Boha, nekonečnou lásku. A nesnesitelnou prázdnotu, která po tobě zůstala, vyplňují bezcenné náhražky: útěk k alkoholu, kariérismus, otroctví práci, sex, televize. Je v našem okolí hodně těch, kteří potřebují ulehčit tíhu svého kříže. Jsou mezi mladými a starými, v dílnách, ve školách, obchodech i na ulici. Jejich kříži neulehčíme slovy, otřelými frázemi, kritikou nebo sebevětší výmluvností. Prázdné místo v jejich srdci vyplníme jen tehdy, když tě objeví v našem jednání, když v konkrétních případech našeho každodenního života poznají tvou lásku, kterou jsi nám dal, která je naší životní silou.
Pane, pomoz nám vydávat pravdivé svědectví.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
6. ZASTAVENÍ
Veronika podává Ježíši roušku
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Dívat se na lidské utrpení a bídu, není a nemůže být lhostejné žádnému člověku, který zcela neodhodil své svědomí. Zvláště ženě, která přivádí na svět život, v jejímž srdci jsou daleko jemnější struny, u níž pohled na zbitého, ztýraného člověka, vyvolává nejhlubší soucit. Čin Veroniky, Ježíši, byl jakousi oázou v nekonečné poušti lhostejnosti, nenávisti a zla. Svým vděčným přijetím její služby jsi dal jasně najevo, komu jsou otevřeny brány do Božího království. Ne těm, kdo o lásce jen mluví, ne těm, kdo se postí, konají pravidelné modlitby, ale nevidí nespravedlnosti kolem sebe. Ale těm, kteří slovu „miluji“ dokázali dát konkrétní podobu ve službě životu.
Pane, jak často skrýváme své křesťanství za prázdná slova, otřelé fráze, pochybnou zbožnost pod heslem: „co by tomu řekli lidé.“ Dovedeme rozhořčeně odsuzovat chybné jednání a mravní úpadek, s pohrdáním pohlížíme na ty, kteří mají odlišný názor, na ty, kteří v tebe nevěří. Ale podat pomocnou ruku, i když z toho budou nepříjemnosti, udělat něco víc než svou povinnost, obětovat se pro druhého, milovat nepřátele, to jsou poněkud nepohodlná hesla pro náš ideál „svatosti“. Kdybychom dokázali pohlédnout na svět Veroničiným pohledem lásky, možná bychom si všimli, že chudobní, kteří nosí tvou tvář, nejsou jen ti, jejichž život je ochuzen o vlastní smysl. Možná bychom poznali tvou tvář ve všech těch lidských troskách, jakými jsou oběti alkoholu, ve všech těch bezpáteřných úřednících, v pohaslých očích šestnáctiletých dívek, oloupených o krásu mládí, ve strnulém pohledu mladíka, jehož domovem se stala hospoda, v tisících opuštěných, kteří s vděčností přijmou každý kousíček lásky.
Pane, nauč nás milovat.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
7. ZASTAVENÍ
Ježíš padá podruhé pod křížem
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Bylo to někde u bran Jeruzaléma. Nové klopýtnutí, nový pád. Kolikrát ještě? Jak dlouho bude ještě trvat cesta? Kdy přestanou nadávky, bití, kdy zmizí nenávist, která kolem propukla v plné síle? Člověk by se asi v takovéto situaci položil. Nebo by začal chrlit hrozby, pomsty, nadávky, nenávist na své utlačovatele. Ale ty jsi věděl, Ježíši, že musíš vstát a jít dál, přesto, nebo právě proto, že jsi znal konec této cesty, protože jsi znal své poslání.
Pane, často se nám zdá, že kříž, který máme nést, je nad naše síly, že nestačíme na úkol, před který jsi nás postavil, že nám chybí schopnosti… Zapomínáme na tvá slova, kterými nás ujišťuješ: „Budete-li mít víru… stane se.“ Co to znamená? Budete-li mít víru, církev bude živa i v poloprázdných kostelích, i oloupená o svá práva a svobodu. Budete-li mít víru, dokážete postavit proti ateistické výchově k sobectví mou Lásku, dokážete každý na svém místě ve svém okolí, mezi lidmi, s nimiž se setkáváte, šířit ideál ryzího lidství, ideál lásky, která tolik chybí tomuto světu.
Pane, dej nám pevnou víru.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
8. ZASTAVENÍ
Ježíš napomíná plačící ženy
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Ježíši, doposud jsi celou cestu mlčel. Ale při pohledu na plačící ženy jsi musel promluvit: „Ne, nade mnou neplačte, já jsem proto přišel na svět, abych šel touto cestou, abych toto všechno trpěl. Za vás, za vaše hříchy, za hříchy vašich synů, kteří včera volali „hosana“ a dnes „ukřižuj“. Nad nimi plačte, ne nade mnou. Já jim odpustím i na kříži. Ale oni uzavřeli svá srdce, oni nechtějí poznat pravdu stejně jako ji neznáte vy, i když tu nade mnou pláčete. Změňte své smýšlení, očistěte svá srdce a naleznete život.“ Pane, jak jsou tvá slova i pro nás aktuální: „…plačte sami nad sebou a nad svými dětmi.“ Rodina, výchova. Jak jsou tyto skutečnosti našeho života ochuzeny o zásady, které ty jsi světu přinesl. Výchova v prostředí vzájemné lásky a porozumění, vlastní příklad rodičů, výchova na zásadách respektování osobní svobody jednotlivce. Kde jsou příčiny rostoucí kriminality mládeže, proč stoupá počet sebevražd mladých lidí, proč mládež utíká k alkoholu, drogám, sexuálnímu vyžití? Kdo nese vinu? Rodina společnost, či každý z nás?
Pane, každý z nás nese kus zodpovědnosti za život lidí kolem nás. Sešli nám svého Ducha, abychom dokázali být světlem a svítit na cestu bloudícím, abychom se stali kvasem, který změní tento svět.
Pane, sešli nám svého Ducha.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
9. ZASTAVENÍ
Ježíš padá potřetí pod křížem
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Další pád se dal zcela logicky očekávat a byl jen otázkou času. Dav mu ani nevěnuje pozornost. Vojáci mají jedinou starost: abys došel. A konec cesty se blíží. Je třeba vstát a vypít poslední kapky utrpení. Ale proč? Nebylo to všechno přece jen zbytečné? Má to smysl ještě vstát? Ano, a ty jsi to věděl. Ne proto, že oni to chtěli, vidět tě na kříži, ale protože to byla vůle tvého Otce, který je chtěl vidět v ráji.
Ježíši, často stojíme před otázkou, jaký smysl má tolik utrpení, tolik bolesti, tolik odříkání. Zda by nebylo lepší žít někde v ústraní, v klidu a pohodlí, nemít žádné starosti, žádné problémy. Odbýt si svou ranní a večerní modlitbu, nějaký ten dobrý skutek a jsme vlastně se svým křesťanstvím hotovi. Vždyť je to vlastně tak snadné. Tvoje slova: „Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden…“ a „kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí jej…“ – ta pak nejsou moc příjemná našim uším. A přece to je zkušebním kamenem našeho života, tady se tříbí láska. Brát denně svůj kříž a měnit utrpení v lásku.
Pane, dej nám sílu jít za tebou.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
10. ZASTAVENÍ
Ježíše svlékají z šatů
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Konec cesty. Golgota. Trochu náhlá změna během několika dní. Když jsi před pár dny přijížděl do Jeruzaléma, chtěli tě učinit králem. Provolávali ti slávu, házeli květy. Nyní z toho nezůstalo nic. Vše je pryč a poslední, co ti ještě zbylo, tvůj oděv, berou si vojáci jako svou odměnu – zisk ze své profese. Jak je to paradoxní. Stejný oděv, jaký uzdravil ženu, jež se ho dotkla vírou, se stává vojákům výhrou v loterii. Nezůstalo ti nic a přece jen jsi byl v té chvíli bohatší, protože jsi se cele rozdal.
Ježíši, jak smutný je pohled do našeho okolí. Otroctví majetku, služba majetnosti. Peníze se stávají jediným bohem lidí. Pro peníze jsou lidé ochotni zradit přítele, umlčet své svědomí, za peníze zaprodají lásku a své city, k honbě za majetkem vychovávají své děti. A co je nejsmutnější? Jak často se mezi ně zařazujeme i my, kteří si říkáme křesťané. Vyšel snad z módy tvůj požadavek rozdat vše, co máme a jít za tebou? A nebo jsme ho špatně pochopili? Ano, rozdat vše neznamená zbavit se všeho majetku, sednout si a čekat, že nás nasytíš a oblečeš. Rozdat se, znamená vnitřně se osvobodit od závislosti a bohatství. Dát vše, co máme, co jsme obdrželi jako tvůj dar, jako hřivny od tebe, od služeb člověka. Ať už je to auto nebo jen obyčejné kolo, velký plat, či poslední dvacetikoruna v kapse, nebo schopnost vytvářet hodnoty či přinést dobrou náladu.
Pane, uč nás rozdávat se druhým.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
11. ZASTAVENÍ
Ježíš je přibíjen na kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Zdá se to kruté, nelidské a bestiální. Ale přece je to skutečnost. Vojáci s chladnou profesionální rutinou tě přibíjejí na kříž. Asi by se hájili tím, že plnili jen svou povinnost, rozkazy svých nadřízených nebo přání farizeů, kteří se v té chvíli radovali, jisti si svým vítězstvím. Jak hluboce dokáže člověk klesnout při obhajobě vlastních zájmů.
Ježíši, metody nelidskosti Římanů či Židů nebyly a nejsou jednou výjimkou v historii lidstva. Lidské sobectví plodící násilí se táhne jako nitka celými dějinami lidstva. Na konci této řady stojí dnešní pokračovatelé této cesty, kterými jsou představitelé všech států, kde je pošlapávána lidská důstojnost a svoboda člověka zůstává jen papírovým heslem. Patří sem i nejnovější forma pronásledování tvé církve v zemích, kde se pod hlavičkou vědeckého světového názoru o osvobození člověka děje největší zločin: zbavování člověka jeho lidství, svobody a samostatnosti. Ale počínání novodobých farizeů, kteří se snaží přibít tvou církev na kříž, je stejně marné jako byla snaha těch, kdo si přáli tvou smrt na kříži. Tvá církev bude žít stejně jako ty žiješ stále mezi námi. Dej nám sílu, abychom se nezalekli, abychom neohli záda, abychom vždy dokázali vydávat pravdivé svědectví lásce, která přišla na tento svět.
Pane, pomoz nám vytrvat v dobrém do konce.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
12. ZASTAVENÍ
Ježíš umírá na kříži
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Náš dobrý Pane, visíš na kříži a modlíš se za ty, kdo tě na něj přibili. Větší lásku už nemá nikdo. Ale oni to nepochopili. I když se dívali, neviděli, naslouchajíce neslyšeli. Jen jeden z nich, jeden ze zločinců, kteří byli spolu s tebou ukřižováni, pochopil daleko více než zástup zvědavců pod křížem, pochopil velikost tvé lásky a uvěřil. A odměnou jsou mu slova: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ A pro tuto jeho jistotu a jistotu tisíců těch, kteří uvěřili tvé lásce, musel jsi vypít ještě poslední kapky utrpení, než jsi odevzdal definitivně svého ducha do rukou Otce v nebesích. Ježíši, když se tě ptali, které přikázání je největší, odpověděl jsi: „Přikázání lásky k Bohu a lidem.“ Ty sám jsi touto cestou šel a pro tuto lásku jsi obětoval i svůj život. Tato cesta, jakkoli se zdá být těžká, je a musí být cestou každého z nás, každého kdo bere tvá slova vážně a upřímně, kdo nechce žít svůj život nadarmo. Je to cesta lásky k člověku i k tomu nejubožejšímu, cesta za hranice vlastního sobectví, za hranice smrti, cesta k bohatě naplněnému životu. K životu, k jakému jsi Bože, stvořil první lidi v ráji.
Ježíši, dej, ať se tvá láska stane životním programem všech těch, kteří se křtem stali příslušníky tvé církve, údy tvého těla, ale i těch, kteří tě neznají, ale upřímně hledají pravdu a spravedlnost, kteří usilují o lepší a lidštější svět.
Pane, pomoz nám plnit svůj život podle tvé vůle.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
13. ZASTAVENÍ
Ježíš je položen do klína své Matky
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Maria. Na co jsi asi myslela, když jsi seděla pod křížem s mrtvým tělem svého syna v náručí. Možná na to, jak to všechno začalo. Na anděla, který ti přišel sdělit Boží plán, na betlémskou noc, pastýře u jesliček, na obavy při útěku do Egypta na šťastná léta v Nazaretě, kde jste spolu žili pod jednou střechou, na pouť do Jeruzaléma, tři dny strachu a hledání, na svatbu v Káni, na zástupy ubožáků, na zlobu farizeů, Jidášovu zradu, poslední slova na kříži. A tvou vlastní duší pronikl meč. Bolest naplnila tvé srdce, které však nikdy nepřestalo zpívat Magnificat. Buď pozdravena, Maria, jsi plná milosti a pravdy, Pán je s tebou a ty jsi s ním. Jsi požehnaná mezi ženami a požehnaný je i plod života tvého, náš bratr Ježíš Kristus.
Jsi svatá, Maria, jsi matkou Boží i matkou naší. Pros za nás hříšné, slabé, klopýtající, chybující. Vypros nám milost Ducha Svatého, aby zapálil naše srdce pro ideál království. Srdce nás všech, ať mladých či starých, srdce, která chtějí zůstat věčně mladá. Vezmi nás pod svou ochranu a veď nás, své děti, na cestě k Bohu, našemu Otci v každou chvíli našeho života i v hodinu naší smrti, v hodinu, kdy staneme před tváří Boží.
Pane, dej nám vytrvat až do konce.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
14. ZASTAVENÍ
Ježíš je pohřben
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Ve chvíli, kdy tě tví přátelé kladli do hrobu, nedívali se zřejmě do budoucnosti příliš optimisticky. Ale nemysleli na tvá slova o vzkříšení. Jejich mysl naplňoval smutek z obavy – co bude dál? Co bude s námi, co bude s Izraelem?! Běžný pohřeb podle tehdejších zvyků, trochu smutku a vzpomínek. To že by bylo vše, co mělo zůstat z velkolepého Božího plánu, z příchodu Spasitele na svět? Ne! Oni všichni, stejně jako apoštolové, stejně jako zástupy těch, kteří ti věřili, již za několik dní poznali, že jejich naděje nebyly marné, že tvá slova o vzkříšení se stala skutkem, že jsi nám otevřel cestu k životu.
Ježíši, i my žijeme obklopeni spoustou starostí, s obavami pohlížíme do budoucnosti, žijeme svůj život příliš úzkostlivě. Tvé vzkříšení v nás nevyvolává radost, velikonoční „Aleluja“ nezní radostně v našich srdcích. Je smutné, když i křesťané mluví o smrti jako o konci svého života. Cílem našeho života není přece smrt, ale život. O to přece usilujeme, proto snášíme bolesti a trápení, za to bojujeme, abychom měli život, my všichni děti jednoho Otce, „vždyť není-li vzkříšení z mrtvých, marná je naše víra.“
Pane, pomoz, abychom žili a nezemřeli ve svých srdcích, abychom svým životem dokázali zvítězit nad smrtí.
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
 |
 |
 |