ÚVOD
Ježíš nebyl na křížové cestě osamocen. Tedy… aspoň co se týče lidí kolem. Jeho cesta od Piláta k hrobu byla obklopena lidmi. Někteří z nich s Kristem soucítila, jiní se smáli, většina z nich se dívala. Nic víc, nic míň. A později, když se ukázalo, že to byl asi opravdu Boží Syn, si alibisticky myla ruce: my jsme mu nic neudělali… A právě o to jde: kdo co udělá. Jsme obklopeni lidmi, setkáváme se s nimi i my. Někdy nás osloví, jindy jsou nám lhostejní. Ale nejde je ze svého života vymazat. Ježíš dokonce přizvukuje: „Cokoliv jste udělali jim, mně jste udělali…“ Pojďme proto dnes Ježíšovou cestou a všímejme si ty, kteří byli tenkrát u toho. Možná nám leccos napoví i do dnešní doby.
1. ZASTAVENÍ
Ježíš je odsouzen
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Pilát. Muž, který mohl a měl rozhodnout. Nebylo to jednoduché: na jedné straně vrchnost, která ho mohla kdykoliv sesadit, kdyby byl příliš jednostranný, na druhé straně lid, který mu mohl znepříjemnit život v krajině, kdyby jim nevyšel vstříc. O Ježíše se tady vlastně ani nejedná. Důležité pro Piláta je, aby z toho vybruslil. Myje se ruce: kdyby něco, odpovědnost nese někdo jiný…
Jako bychom to neznali: rozhodnout tak, aby byl vlk sytý a ovce celá. A hlavně se neztrapnit. Nepřijít o přízeň a oblibu. A o místo, tedy vlastně o prachy. Řešení není jednoduché. Obyčejně se hledá oklika, kterou by se dalo nepříjemnostem vyhnout. Ať si pálí prsty někdo jiný. Že jsme ho vlastně odsoudili a shodili na něj zodpovědnost, nám dochází málokdy. A už vůbec nás nenapadne sledovat ho, zda si při tom „našem“ problému nezlámal vazy…
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
2. ZASTAVENÍ
Ježíš přijímá kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Sluha. Přinesl ten kus dřeva. Přikázali mu to, tak to spolu s dalšími služebníky vykonal. Tím to pro něj skončilo. Bývalý rabbi se už pro ten svůj kříž shýbne sám. Případně mu ho na ta ramena klidně někdo povalí. Ještě něco? Nic. Tak jdu klidně domů. Proč by mě mělo zajímat, jak si s tím ten chudák, z kterého kape krev po bičování a je evidentně vyčerpaný, poradí?
Jistě. Plníme příkazy a rozhodnutí těch nahoře. Kdyby náhodou něco, rozhodli oni. My nic, my muzikanti… Směrem dolů jakbysmet. Každý si musíme unést své břímě. Zajímat se o to, co jsme komu přikázali? Pomoct mu? Prosím vás, a kdo se zajímá o nás? Náš bližní s naším břemenem odchází. Čas a okolnosti ukážou, jak se s tím vypořádá. Možná přežije.
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
3. ZASTAVENÍ
Ježíš padá poprvé pod křížem
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Židé. Vyvolený lid. Mezi všemi ostatními národy jedinečný: s nimi a s jejich praotci mluvil Bůh. Mají s ním výjimečnou smlouvu už od dob Abraháma. Chodí do synagogy, plní si desátky, odříkávají své šemá Israel… A teď stojí na kraji cesty, kudy kráčí nějaký zločinec. Jakmile zmizí za ohybem, půjdou domů. Možná se budou cestou modlit…
Jak hodně to připomíná křesťany. Nás, kteří jsme byli Bohem omilostnění už při křtu. Otevřely se nám dveře k dalším svátostem: chodíme k přijímání, můžeme mít svatbu v kostele, padáme na kolena při proměňování ve mši. Umíme se modlit: růženec, křížovou cestu, dokonce i vlastními slovy bychom to zvládli… Ale dělat něco navíc? Kvůli čemu? Pomohli jsme někomu dnes? Jen tak, nezištně? A bez slov chvály…? Večer se opět budeme modlit a děkovat Pánu Bohu, že nás i dnes uchránil od všech nepříjemných lidí. Naštěstí se nám nikdo nepřipletl do cesty…
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
4. ZASTAVENÍ
Ježíš se setkává s Marií
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Marie. Určitě tomu nerozuměla. Před léty souhlasila, že přijme Boží dítě do svého vlastního života, že se nechá proniknout a ovládnout Božím Duchem. Pravděpodobně tehdy ani netušila, že to znamená úplně ustoupit a nechat rozhodovat Jeho. I teď tam stojí a nechápe. Vidí trpět Lásku, svého syna, který tolikrát jiným pomohl. Pláče. Ale je tam. Ví, kde je její místo. Není tam jako divák. Je připravena pomoci, kdyby to její Syn potřeboval.
Nevím, jestli by se to dalo říct o mě. Když něčemu nerozumíme, když nám rozum nepřijímá některé Boží pravdy. Když se nám nezdá, co církev učí. Když nám rozum říká něco jiného… Přijmout Božího Ducha v praxi znamená zůstat. Nejen trpně, pasivně… Ale s vírou, že Bůh ví, proč to tak je. Kolik dočasných odchodů z církve, z farnosti, od Boha jsme už takto absolvovali? Jen proto, že nám něco nešlo do hlavy?
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
5. ZASTAVENÍ
Šimon pomáhá nést kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Šimon. Vracel se přes město domů. Možná měl za sebou úspěšný obchod, možná jen jeden z namáhavých pracovních dnů. Když ho oslovil někdo z palácových sluhů, snad si říkal, že měl jít raději jinudy. Čert mu byl dlužen toho, aby šel jeruzalémskou uličkou právě teď a právě tudy… Teď bude u toho, když bude odsouzený padat i vstávat. Jeho původní program půjde stranou…
Běžně si užíváme života: jíme, spíme, odpočíváme, hrajeme si, jezdíme na hory, milujeme se, kupujeme nové zařízení… Někdy nás ten život unavuje, jindy nás naopak baví. Máme své povinnosti a máme své sny. Půst jako odříkání, zřeknutí se něčeho, co máme rádi a co bychom jinak mohli, se dnes moc nenosí… Když nastane Popeleční středa, Velký pátek, tak to odbudeme masem. Ale jinak? Že odříkáním dáváme Bohu něco, co jsme mohli, aby On tím mohl pomoct jinému… To nás vlastně nenapadá. A když ano, tak – proč právě my…?
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
6. ZASTAVENÍ
Veronika podává Ježíši roušku
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Veronika. Co o ní víme? Nenápadná, jednoduchá žena. Kde se vzala, tu se vzala… Nic velikého neudělala. Nachomýtla se tam, kde vlastně nikdo nesmí. Nikdo už vlastně ani neví, jak se jí podařilo proklestit si cestu přes kordonu vojáků. Využila chvilku, když to divné procesí zůstalo stát. Podala roušku, aby se otřel. Od potu, od krve. Aby aspoň viděl na cestu a tolik nepadal! A pak zmizela v davu. Tak, že si toho nevšiml ani nikdo z významných učedníků. Ani do Bible se takto nedostala…
Musíme si skromně přiznat, že nám je to blízké. Tedy, co se týká dobrých skutků. Určitě bychom dokázali vyjmenovat desítky případů, když jsme někde pomohli, přispěli, podali ruku… Není nám cizí příspěvek na postižené povodní, dojme nás úděl dětí v domovech… Jen něco nám na té Veronice nesedí: ona o tom nikde nemluví, nerozkřikuje to. Dá se to říct i o nás? Umíme pomoct a tiše zmizet? Anebo o tom musí vědět… aspoň manžel, děti, nejlepší kamarádka, nejbližší rodina…?
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
7. ZASTAVENÍ
Ježíš padá podruhé pod křížem
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Apoštolové. Vlastně tady vůbec nejsou. Chybí u toho, když Ježíš pod tíhou kříže líže prach, když potřebuje, aby mu někdo nadzvedl kříž, když má žízeň, když… Když byl na výsluní, když za ním šly zástupy, když uzdravoval, když se o něm mluvilo jako o tom zázračném mužovi z Galileje, tam byli. Tenkrát, když rozdávali pět chlebů tisícům lidí! To vám něco bylo. Ale teď?
Kdo by už jen stál o to, stát při někom, kdo je nepopulární? Potají, po ohlídnutí, zda nás nikdo neviděl, ještě dokážeme pomoct, poptat se telefonem, zjistit stav věcí, politovat… Ale nechat se vidět s někým, kdo není in, zůstat přáteli i tehdy, když nás budou házet do jednoho pytle s někým nepopulárním… To chce odvahu! A čistý štít, přátelé!
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
8. ZASTAVENÍ
Ježíš napomíná plačící ženy
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Jeruzalémské ženy. Stály tam i se svými dětmi. Naříkaly nad tím, co se právě dělo. To je přece hrozné! Takto to nemělo dopadnout. To kdyby byl Boží Syn doopravdy, jak to o sobě povídal, asi by to vypadalo jinak. A co jsi slyšela o něm ty? Cože? Že se jim dobrovolně vydal? To snad ani není možné! Podívejte, už jde! Chudák, jak vypadá…!
Na to nás je. Povídáme a povídáme… Kdyby jenom o tom, co se stalo. Ale kolikrát i o tom, co by se mohlo stát, co by se stalo, kdyby… A ještě o tom, co se nestalo… Místa takovýchto rozhovorů jsou různá: dá se to stihnout v hospodě, v tramvaji, v kanceláří, v samoobsluze, dokonce i v kostele přede mší… Kdybychom raději přemýšleli nad tím, co jsme mohli udělat my! Drbny jsme, je to tak! I když nemusíme být vůbec ženy…
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
9. ZASTAVENÍ
Ježíš padá potřetí pod křížem
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Velekněží. Kam zmizeli židovští představitelé, kteří tolik stáli o to, aby ten divotvůrce z Nazareta odvisel na kříži? Copak to není i jejich vina, že tady pomalu umírá ten, který byl ještě donedávna obdivován a oslavován, že z něho chtěli udělat krále? Teď opět padl a leží tváří k zemi. A ti, co tolik brojili za jeho odsouzení, tady nejsou. Citují z Bible a hledají v ní další moudré věty…
Církev má i dnes své biskupy, kněze. A papeže. A také skandály, zločiny a lži. Nejenom v řadách obyčejných smrtelníků. I těch, kdo v biskupských palácích a farních budovách listují v náboženské literatuře, aby si připravili něco moudrého na nedělní promluvu. A v nesrozumitelných obecných frázích povídali něco o hříšnosti lidí a velikosti Boží lásky. Při konkrétním vyznání konkrétní chyby však často chybí. Slyšet konkrétní přiznání a omluvu z úst hierarchů je stejně zřídkavé jako najít některého ze židovských velekněží na této křížové cestě.
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
10. ZASTAVENÍ
Ježíše svlékají z šatů
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Neznámý. Anebo také kdokoliv. Nevím přesně, jaká pravidla platila pro strhávání šatů z odsouzence. Nejde pouze o to, že je ta ruka strhávala bez citu, že nedbala na zasychající rány, které oděv přilepily k tělu, ale i o to zneuctění: před pár dny uznávaný židovský učitel, pro kterého byla nahota posvátnou záležitostí, regulovanou Tórou, je vystaven nahý posměchu a urážlivým poznámkám. Ruka, která bez mrknutí oka svlékla Boha.
Ani naše svlékání není vždy v pořádku. Tělo, určené k zmrtvýchvstání, Ježíšem nazýváno také chrámem Božího Ducha, se nejednou stává pouze zdrojem rozkoše a ukájení svých tužeb. Nebo může někdo říct, že je imunní vůči této výtce? Kdo může vážně říct, že své nebo cizí tělo nejen skutkem, ale ani myšlenkou nikdy nezneužil?
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
11. ZASTAVENÍ
Ježíš je přibíjen na kříž
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Římský voják. Celý čas byl ve střehu, aby jim někdo vězně neunesl anebo on sám neumřel ještě před popravou. Hlídal okolí i svou vlastní bezpečnost. Zbývají poslední úkoly: v podstatě už jde o hračku. Přibít hřeby jeho tělo na dřevo kříže. Kdo by se po té několikahodinové cestě a celodenní službě ještě dojímal nad bolestí, které způsobí pár ran kladivem?
V kapsách běžně nenosíme kladivo ani na druhé nestřílíme ohnuté hřebíky prakem. A přesto ubližujeme. Nástrojem malým a hodně ostrým. Jazykem. Odseknu na otázku, která mi je nepříjemná. Vrhnu na druhého urážku, která raní. Zalžu, když se mi nechce někomu něco vysvětlovat. Lež, posměšná poznámka, drzá narážka, sprosté vyjadřování. Kdo by se nad tím dnes už pozastavil? Není to ve světě velkých zločinů a politických křivd přece pouhá drobnost a maličkost?
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
12. ZASTAVENÍ
Ježíš umírá na kříži
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Zločinec. Byli tam s Ježíšem dva. Na dvou křížích vedle toho s Ježíšem visela ještě další dvě těla. Nešlo o chudáky ani o nespravedlivě odsouzené. Bible jednoduše konstatuje: zločinci. Vraždili, loupili, znásilňovali? V tuto chvíli není podstatný druh jejich viny. Důležité je, že vinni byli. A jeden z nich to před svou smrtí uznává: My trpíme spravedlivě…
Obecně říct, že ten uprostřed zemřel za naše hříchy není takovým problémem. V nábožných výlevech se také sluší plakat nad jeho velkým utrpením. Myslíme ale vážně větu, že místo něj bychom měli viset na kříži my? To bychom ale museli nejdříve přesvědčit sami sebe, že naše hříchy nejsou malé. Museli bychom je především najít. A vyznat. Konkrétně… Když tedy mluvíme o naší spáse, proč máme tak velké problémy s nalezením svých vin a jejich konkrétní vyznáním?
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
13. ZASTAVENÍ
Ježíš je položen do klína své matky
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Máří Magdalena. Hledáme-li někoho pod křížem, ona byla mezi těmi, kteří vydrželi. Až do konce. Jan, Panna Maria a ta hříšnice z Magdaly. Její místo je tam tak křiklavé, že ji někteří umělci pod křížem raději ani neznázorňují. Mariina a Janova nevinnost se do toho obrazu hodí, ale ona prostitutka, která má za sebou kdoví jakou minulost?
Hříšníci. Ne lecjací. Víme o nich své. Jací jsou, s kým žijí… Pletou se nám mezi nohy. Zasedají v prvních lavicích kostela a chodí s námi k přijímání. Čtou čtení z Bible a zastávají funkce ve farních radách. Kde však byli před rokem, před dvěma, když jsme my a naši ctihodní předkové už pravidelně sedávali na mších v tomto kostele a léta přispívali na chod chrámu ze svých drobných úspor? A přece tady jsou. A budou. Jen nad naším postojem k nim bychom se mohli zamyslet. Aspoň zamyslet…
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
14. ZASTAVENÍ
Ježíš je pohřben
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste, a děkujeme ti,
neboť svým křížem jsi vykoupil svět.
Bezejmenní učedníci. Přišli, aby v tichosti noci pohřbili Ježíšovo tělo. Nevíme o nich nic. Kolik jich bylo, jak se jmenovali, odkud se vzali. Tu drobnou službu lásky udělali bez velkých řečí a bez nároku na to, aby byli zachyceni aspoň v jednom z evangelií. Možná jim ani apoštolové nepoděkovali.
Sloužíme Ježíšovi v různých pracích a službách. Nejraději v těch, které jsou vidět. A když to jde, tak také, v kterých se rozhoduje. Tam není problém někoho sehnat, aby pomohl. Je vidět, může zasáhnout do dění. Horší je to se službami, které nic nepřinesou. Ani jen poděkování. Kolik lidí přijde aspoň jednou do roka pomoct s úklidem kostela? Koho napadne odklidit sníh ze schodů, když se přichází na mši? Tak jako kdysi, i dnes jsou zkrátka činnosti, na které vždy bude nouze někoho najít. I když to bude tak jako tehdy, i dnes služba Kristovi.
Ukřižovaný Ježíši,
smiluj se nad námi.
ZÁVĚR
Ježíš nebyl na křížové cestě osamocen. Tedy… aspoň co se týče lidí kolem. Bylo jich tam dost. Jedni se dívali, jiní provokovali. Jen málo z nich však pomohlo a nikdo se nepostavil na jeho obranu. Na zabránění nespravedlivého rozsudku asi už nikdo ani nepomyslel. Ti, kteří byli kolem Ježíše, byli stejní lidé jako my. Jako já, jako ty, jako kdokoliv z nás. Chodit ve stopách Ježíše po křížové cestě má smysl. Na rozdíl od Ježíše, který už v té době trpěl tak, že určitě sotva vnímal svět kolem sebe, my můžeme vnímat kohokoliv z těch lidí, kteří se kolem něho motali… A slyšet otázky, které nám kladou. A v duchu přemýšlet nad tím, copak to asi ten odsouzenec měl na mysli, když říkal: Cokoliv jste učinili svým bližním, mě jste učinili…
 |
 |
 |